profil filmu na ČSFD
1) Film dostal Oscara za kameru. Dialogů je v něm poskrovnu, častěji hovoří obraz a hudba. Mnohé klíčové scény se odehrávají zcela beze slov. Které například? Které na mě nejvíce zapůsobily?
2) Snímek je strukturován do tří dějství - (A) první se soustředí na pokání lovce otroků Mendozy, (B) druhé na diplomatický konflikt mezi kardinálem, Španěly, Portugalci a jezuity o přežití misií, (C) třetí pak na vlastní ozbrojený odpor indiánů a na tichý spor mezi otcem Gabrielem a Mendozou.
ad A
1) Přispěla nějaká konkrétní slova k tomu, že Mendoza následoval otce Gabriela a vydal se na cestu pokání?
2) Proč za sebou Mendoza musel vláčet své břemeno tak dlouho? Proč takové pokání? Copak Kristus neodpouští hříchy bez podmínek a zdarma?
ad B
1) Ve filmu je zmíněn a některými postavami i kritizován ekonomický systém redukcí, který připomíná socialismus. Jak vnímám takovou snahu o sdílení majetku v širším společenství? Jedná se o nápodobu života prvotní církve nebo o komunistický experiment? Proč redukce fungovaly a komunismus ne? Dokážu si podobně radikální společensko-hospodářské uspořádání představit i dnes, anebo bylo možné jen v dobových podmínkách? Souhlasím s námitkou, že jezuitský systém přerozdělování činil z osadníků děti a bral jim svobodu a odpovědnost?
2) Snímek se zabývá též otázkou otroctví – církví odsuzovaného, mnoha evropskými mocnostmi však praktikovaného. Přinesl nástup křesťanství do antického světa ve vztahu k této instituci změnu? Jakou a proč? (cf. např. Gal 3,28 nebo list Filemonovi).
3) Kardinál Altamirano si v jednu chvíli povzdechne, že by možná bývalo lepší, kdyby noha Evropana v Jižní Americe nikdy nestanula. Souhlasím? Co soudím o současném vztahu Západu a třetího světa? Je vliv západní civilizace pro chudé země spíše prokletím či požehnáním?
ad C
1) Jezuité kladou zvláštní důraz na řeholní slib poslušnosti (Otec Gabriel Mendozovi říká: „Pokud se máte stát jezuitou, musíte přijímat mé rozkazy, jako by to byly rozkazy velitele.“), dokonce skládají zvláštní čtvrtý řeholní slib poslušnosti papeži. Na základě tohoto závazku se Mendoza – ačkoliv byl v právu - omlouvá donu Cabezovi. V závěru filmu však jezuité – navzdory hrozbě exkomunikace – kardinálův rozkaz vyklidit misie neuposlechnou. Proč? Jednali správně? Smí kněz či řeholník projevit neposlušnost představeným? Pokud ano, kdy?
2) Lišila se nějak neposlušnost otce Gabriela vůči kardinálovu rozkazu opustit misie a Mendozova neposlušnost ve věci ozbrojeného odporu? V čem?
3) Jak vnímám postavu kardinála Altamirana? Je to zločinec nebo tragický hrdina? Mohl jednat jinak? Jak bych asi jednal já, kdybych byl postaven na jeho místo?
4) Smí kněz vzít do ruky zbraň? Smí bojovat ve válce? Komu straním v závěrečném sporu mezi Mendozou a otcem Gabrielem? Bylo správné, že první z nich připravoval Guaraníe k boji a sám se jich účastnil? Bylo správné, že se druhý na těchto přípravách odmítl podílet?
5) „Neměl jste se stávat knězem,“ říká otec Gabriel Mendozovi. Ten odpovídá: „Ale už jím jsem a oni mě potřebují.“ - „Tak jim pomozte jako kněz,“ reaguje představený. Pomoci v dané situaci jako kněz. Jak tedy?
6) Mendoza si jde k otci Gabrielovi pro požehnání před bojem. Ten mu je odmítne udělit se slovy: „Ne. Pokud máte pravdu, Bůh vám dá své požehnání. Pokud se mýlíte, mé požehnání vám nebude k ničemu. Pokud má pravdu moc, pak pro lásku na tomto světě nezbývá místo. Možná to tak je. Žít v takovém světě však nemám sílu. Nemohu vám požehnat.“ Jak si jeho slova vykládám? Proč nechce bojovat? Je nerozhodný? Rezignoval, anebo jsou jeho motivace hlubší?
7) Jakým způsobem se film zabývá tématy moci a bezmoci? Je možné eucharistii nesenou v závěrečném procesí chápat jako obraz dobrovolné Boží bezmocnosti, která stojí v určitém protikladu vůči moci zbraní, moci impérií a do jisté míry i vůči světské moci církve? Jaký význam má dobrovolné Boží zbezmocnění na kříži a ve mši svaté? Jaký význam má pro mě?
historický kontext filmu
Film se odehrává v období krátce po roce 1750, kdy Španělsko podepsalo v Madridu dohodu s Portugalskem upravující hranice teritorií obou mocností v Jižní Americe. Do portugalských rukou takto mimo jiné připadla i oblast „jezuitského státu“ v horním povodí řeky Uruguay. Nacházelo se zde sedm velkých misií (tzv. „redukcí“, reducciones) založených v 17. století a obývaných převážně indiány z kmene Guaraní. Kromě jezuitských kněží neměli do oblasti Evropané běžně – v zájmu ochrany domorodých obyvatel – povolen přístup.
Redukce byly nejen duchovními, ale také prosperujícími ekonomickými centry s rozvinutým zemědělstvím a řemeslnou výrobou, v nichž byla společnost organizována podle utopických, mohli bychom téměř říci křesťansko-komunistických ideálů. Jednotlivé misie byly uspořádány podle téhož plánu: v centru kostel, škola, hřbitov a široké náměstí, v jehož středu stál kříž a socha patrona misií. Kolem byly v řadách rozmístěny domy. Každá misie měla též vlastní ošetřovnu, případně nemocnici, a dům pro vdovy. V čele společenství stál domorodý správce, na jehož činnost jezuité dohlíželi. Na svou dobu se jednalo o nezvyklý pokus o inkulturaci křesťanství, které bylo šířeno bez přímého styku se západní kulturou. Řada redukcí byla také nejen hospodářsky soběstačná, ale produkovala též určitý nadbytek surovin, s nimiž bylo možné obchodovat, což dávalo povstat mýtům o nesmírném bohatství skrývaném jezuitským řádem, který měl údajně indiánskou práci zneužívat ve vlastní prospěch.
Jezuitští misionáři, kteří redukce organizovali, byli proslulí věrností papeži a ostře se stavěli proti Vatikánem odsouzenému otroctví, které v jihoamerických koloniích bujelo. Misie se tak pro indiány staly vyhledávaným útočištěm.
Madridská dohoda měla v tomto ohledu zásadní dopad: zatímco Španělsko, pod nějž redukce dosud patřily, mělo protiotrokářské zákony, Portugalsko nikoliv. I ve španělských oblastech byli sice Guaraníové portugalskými otrokáři „loveni“ za tichého přihlížení místních vládců, ale jednalo se o činnost nezákonnou. S posunem hranic pod portugalskou správu došlo i k legalizaci otrokářství.
Misie však stále sloužily jako „útočištná města“ a rostl tlak na jejich zrušení. Je možné, že díky podpoře Vatikánu měly redukce snad šanci tlak ustát, i uvnitř církve se však začaly ozývat hlasy vyzývající ke konci tohoto experimentu. Jezuitský řád byl totiž nejen pro svou podporu papežství a pro odpor vůči otroctví již dlouho trnem v oku řadě evropských vládců. Hrozilo, že pokud by se misie proti odporu portugalské koloniální správy udržely, následovala by odvetná opatření v podobě vyhnání jezuitů z Portugalska a na základě tohoto precedentu i z dalších evropských států. Pro evropské církevní představitele vyvstala otázka, zda úspěšné, ale odpor vzbuzující jihoamerické misie, obětovat ve jménu zachování existence jezuitského řádu. Pro samotné misionáře a zejména pro jejich svěřence se jednalo o otázku existenční.
další informace
Film se nachází na tzv. „Vatikánském seznamu“ - tj. jedná se o jeden z patnácti reprezentativních snímků v kategorii „náboženství“ vybraných roku 1995 Papežskou komisí pro sdělovací prostředky k výročí sta let kinematografie.
Michel Clévenot: „Jezuitské redukce“, in: Teologické texty, 1/1992, s. 29-30.
New Advent Catholic Encyclopedia: článek „Reductions of Paraguay“
Wikipedia: článek „Jesuit Reductions“
Pierre François-Xavier de Charlevoix: Paraguay v době jezuitských redukcí, Refugium, Olomouc, 2008, 449 s. (Viz zejm. strany 188-219 obsahující dobové svědectví o životě v jezuitských redukcích a o jejich uspořádání).
historický kontext filmu
Film se odehrává v období krátce po roce 1750, kdy Španělsko podepsalo v Madridu dohodu s Portugalskem upravující hranice teritorií obou mocností v Jižní Americe. Do portugalských rukou takto mimo jiné připadla i oblast „jezuitského státu“ v horním povodí řeky Uruguay. Nacházelo se zde sedm velkých misií (tzv. „redukcí“, reducciones) založených v 17. století a obývaných převážně indiány z kmene Guaraní. Kromě jezuitských kněží neměli do oblasti Evropané běžně – v zájmu ochrany domorodých obyvatel – povolen přístup.
Redukce byly nejen duchovními, ale také prosperujícími ekonomickými centry s rozvinutým zemědělstvím a řemeslnou výrobou, v nichž byla společnost organizována podle utopických, mohli bychom téměř říci křesťansko-komunistických ideálů. Jednotlivé misie byly uspořádány podle téhož plánu: v centru kostel, škola, hřbitov a široké náměstí, v jehož středu stál kříž a socha patrona misií. Kolem byly v řadách rozmístěny domy. Každá misie měla též vlastní ošetřovnu, případně nemocnici, a dům pro vdovy. V čele společenství stál domorodý správce, na jehož činnost jezuité dohlíželi. Na svou dobu se jednalo o nezvyklý pokus o inkulturaci křesťanství, které bylo šířeno bez přímého styku se západní kulturou. Řada redukcí byla také nejen hospodářsky soběstačná, ale produkovala též určitý nadbytek surovin, s nimiž bylo možné obchodovat, což dávalo povstat mýtům o nesmírném bohatství skrývaném jezuitským řádem, který měl údajně indiánskou práci zneužívat ve vlastní prospěch.
Jezuitští misionáři, kteří redukce organizovali, byli proslulí věrností papeži a ostře se stavěli proti Vatikánem odsouzenému otroctví, které v jihoamerických koloniích bujelo. Misie se tak pro indiány staly vyhledávaným útočištěm.
Madridská dohoda měla v tomto ohledu zásadní dopad: zatímco Španělsko, pod nějž redukce dosud patřily, mělo protiotrokářské zákony, Portugalsko nikoliv. I ve španělských oblastech byli sice Guaraníové portugalskými otrokáři „loveni“ za tichého přihlížení místních vládců, ale jednalo se o činnost nezákonnou. S posunem hranic pod portugalskou správu došlo i k legalizaci otrokářství.
Misie však stále sloužily jako „útočištná města“ a rostl tlak na jejich zrušení. Je možné, že díky podpoře Vatikánu měly redukce snad šanci tlak ustát, i uvnitř církve se však začaly ozývat hlasy vyzývající ke konci tohoto experimentu. Jezuitský řád byl totiž nejen pro svou podporu papežství a pro odpor vůči otroctví již dlouho trnem v oku řadě evropských vládců. Hrozilo, že pokud by se misie proti odporu portugalské koloniální správy udržely, následovala by odvetná opatření v podobě vyhnání jezuitů z Portugalska a na základě tohoto precedentu i z dalších evropských států. Pro evropské církevní představitele vyvstala otázka, zda úspěšné, ale odpor vzbuzující jihoamerické misie, obětovat ve jménu zachování existence jezuitského řádu. Pro samotné misionáře a zejména pro jejich svěřence se jednalo o otázku existenční.
další informace
Film se nachází na tzv. „Vatikánském seznamu“ - tj. jedná se o jeden z patnácti reprezentativních snímků v kategorii „náboženství“ vybraných roku 1995 Papežskou komisí pro sdělovací prostředky k výročí sta let kinematografie.
Michel Clévenot: „Jezuitské redukce“, in: Teologické texty, 1/1992, s. 29-30.
New Advent Catholic Encyclopedia: článek „Reductions of Paraguay“
Wikipedia: článek „Jesuit Reductions“
Pierre François-Xavier de Charlevoix: Paraguay v době jezuitských redukcí, Refugium, Olomouc, 2008, 449 s. (Viz zejm. strany 188-219 obsahující dobové svědectví o životě v jezuitských redukcích a o jejich uspořádání).
Žádné komentáře:
Okomentovat