profil filmu na ČSFD
1) George Bailey byl na střední škole nejchytřejším studentem. Měl také ty největší sny. Chtěl procestovat celý svět, chtěl se stát architektem, i měsíc chtěl chytit do lasa, přesto však nikdy neopustil své zapadlé maloměsto Bedford Falls. Znamená to, že si zpackal život? Udělal by lépe, kdyby za svými sny šel bez ohledu na druhé? Anebo snad kdyby naopak vůbec žádné velké sny neměl? Jak bych v jeho situaci asi jednal já?
2) Mladého George děsí představa práce v otcově záložně ("Celé to počítání pěťáků… chci udělat něco důležitého."). Chce utéci před všedním dnem, ale nakonec se realizace svých snů zřekne, protože mu svědomí nedovolí jít za nimi na úkor druhých. Byl by nakonec šťastnější, kdyby byl v mládí za svými ideály důsledně šel? Přinesly by mu pokoj, anebo vyprahlost? Byl by jimi naplněn, anebo by ho i v dálkách – když by se k nimi přiblížil – dostihla všednost?
3) Jak se vyvíjel Georgův vztah k manželství. Proč se mu zprvu tak usilovně bránil? Udělal dobře, že „podlehl“?
4) Ústřední okamžiky filmu se odehrávají o štědrovečerní noci. Georgeovo neokázalé sebezřeknutí může souviset s tajemstvím Vánoc, svátku oslavujícího sestup Božího Syna z nebeské slávy do bídy betlémských jeslí. Hymnus v listu sv. Pavla Filipanům (2,6nn.) se o Kristu říká: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí.“ George Bailey nenaplnil své veliké ideály a zůstal uvězněný v maloměstě. Selhal tedy? Anebo lze jeho životní cestu naopak vnímat jako následování Božího sestupu a sebezmaření (kenoze), sestupu, který předchází oslavení? Je pro mě hrdina filmu vyčpělý romantik, který rezignoval na své sny a stal se usedlým maloměšťákem? Anebo ho vidím spíše jako člověka, jenž se zřekl své velikosti proto, aby se stal služebníkem?
5) Je třeba se v dospělosti ideálů zřeknout? Anebo je možné je naplnit tím, že za nimi půjdeme? Anebo ani jedno z toho? Nezvolil si nakonec právě George Bailey tu nejlepší cestu – není jeho sebeobětování uprostřed každodennosti skrytým putováním k Bohu, který jediný může všechny velké sny a ideály nasytit? Nebyl by sobecký běh za vlastními představami nakonec paradoxně útěkem před skutečnou odpovědí na nejhlubší touhu srdce?
6) Baileyovu záložnu je možno vnímat i jako symbol společenství a vzájemné podpory v kontrastu k sebestřednému individualismu milionáře Pottera. Ne náhodou má George Bailey na stěně pověšen obraz svého otce, zatímco Potter obraz sebe sama. Neukládal George po celý život všechno, co měl, vlastně do jakési neviditelné „duchovní záložny“ (cf. též Mt 6,19)? Dostal své vklady nazpět?
7) „Bylo by lépe, kdybych se nikdy nenarodil,“ stěžuje si George ve chvíli největší krize. Anděl mu ukáže, o co bezútěšněji by ve skutečněji svět bez mnoha jeho malých i velkých nesobeckých rozhodnutí vypadal. Každý náš čin má následky, které ve víru každodennosti často ani nedokážeme vidět. Jak by vypadal svět beze mě? Jak jednám s lidmi kolem sebe? Ignoruji je? Využívám je? Jsem jim břemenem břemenem, anebo požehnáním?
8) V okamžiku nejtěžší krize se George nechává svými nezrealizovanými ideály obviňovat z toho, že jeho život byl jedno velké selhání. Měří se však skutečně smyslupnost našeho života množstvím uskutečněných snů? Pokud ne, čím tedy?
9) V závěru filmu připíjí Harry: „Na mého bratra George, nejbohatšího muže ve městě.“ Není podle stejné logiky Potter v celém městě mužem nejchudším?
10) V osudný večer, kdy se málem pokusí o sebevraždu prožívá George hněv vůči celému světu. Je naštvaný na skutečnost. Po setkání s andělem Clarencem má z téže obyčejné, každodenní skutečnosti nesmírnou radost. Má chuť obejmout svět i v jeho nedokonalostech. Proč? Dovedu také já vidět zázraky pod závojem všednosti? Dovedu ještě žasnout nad tím, že já jsem a že je svět?
