Zapomenuté světlo

režie: Vladimír Michálek, ČR, 1996, 105 min.

profil filmu na ČSFD

1) Jak na mě působily normalizační severní Čechy, kde se film odehrával? Jak tamní krajina? Jak města? Jak lidé a jejich vztahy? Jak místní církev?

2) Sochař: „Už jsem se chtěl dávno zeptat, proč jste se stal vlastně knězem. Chlap jako vy. Normální.“ Proč se hrdina filmu asi stal knězem? Co z toho měl?

3) Jak se k faráři Holému chovají lidé z jeho vesnice? Přijímají ho? Změní se v průběhu filmu postoj některých z nich? Proč?

4) Kněz se ve jménu záchrany kostela rozhodne prodat zahraničnímu překupníkovi sochu sv. Jindřicha. Považuji jeho jednání za legitimní, za přiměřené situaci? Je morálně přípustné porušit zákon ve jménu vyššího dobra? Kdy? Je to to i tento případ?

5) Řemeslníci v hospodě faráři slíbí, že mu pomůžou opravit střechu kostela, když se s nimi opije. On to udělá. Odpovídal v této situaci cíl použitým prostředkům? Považuji jeho jednání za pohoršující, anebo za legitimní způsob, jak se přiblížit lidem?

6) „Pane Holý, o co vám vlastně jde; stejně budete dostávat plat,“ diví se církevní tajemník. Peníze bez práce... pro tolik lidí je to lákavá představa. Proč se tedy farář Holý tolik snaží, aby měl kostel a mohl sloužit bohoslužby?

„Když něco přestane sloužit, nemá to přirozeně zajít?“ ptá se řečnickou otázkou církevní tajemník. Platí to o kostelech? Platí to třeba i o starých a nemocných lidech?

7) Farář Holý se v jednu chvíli setkává se svým bývalým spolužákem ze semináře, otcem Kubištou, který si nedávno krásně opravil kostel. Ten mu připomíná: „S tvojí hlavou bys mohl být od zítřka v Praze, kdybys trochu chtěl.“ Ale farář „nechce“. Proč odmítá dialog s papaláši, ale zároveň je ochoten získat peníze na opravu kostela tajným prodejem vzácné sochy?

8) Je vztah faráře Holého k Marjánce vzhledem k jeho duchovnímu stavu nepatřičný?

9) Jak se farář staví k Marjánčině nemoci? Snaží se jí nějak pomoci? Proč jí nekáže, proč ji nezkouší obrátit na křesťanství? Projevuje se na jeho přístupu k ní přesto nějak jeho víra v Boha?

10) Farář vypráví umírající Marjánce jeden ze svých snů: „Modlil se Bůh: ,Člověče, jestli existuješ, zjev se mi... Tak dlouho už nikdo nebyl v tomto kostele, že jsem začal pochybovat.´“ Proč zrovna tento sen? Co asi znamená? Marjánka se vzápětí ptá: „Existuje Bůh?“. Kněz odpovídá: „V mém snu jsem ho potkal.“ Působí na mě jeho slova jako nepřesvědčivá, odhalující jeho pochybnosti a nejistoty, anebo naopak jako sympaticky upřímná, nekazatelská? Působí na mě farář Holý jako muž hluboké víry?

11) Podobně reaguje farář Holý i příteli sochaři na příběh o jeho dědečkovi, jenž zahynul v koncentračním táboře. Poví jen: „Já nevím, co bych vám na to řekl. Pochopit to nelze, vysvětlit to nelze.“ Znamená to, že je bezradný, anebo jen, že se nechce uchylovat k frázím? Co může křesťan tváří v tvář takovým příběhům utrpení odpovědět?

12) Sochař říká: „Nebe... to lidi potřebujou, kvůli strachu ze smrti.“ Je to tak? Co bych odpověděl?

13) Farář Holý dá v hněvu facku předsedovi Národnímu výboru: „Za to dostanete deset let.“ - „Za tu facku mi to stálo.“ Jak vnímám jeho jednání? Jako selhání? Jako oprávněnou obranu? Je v takovéto situace, kdy je člověk ze strany mocnějších ponižován, správné nastavit druhou tvář?

14) „Prý budu kydat hnůj. Oni ovšem netuší, že mě to baví,“ svěřuje se farář Holý příteli sochaři. Podobně nečekaným požehnáním pro něj byl i pobyt ve vězení („Já jsem tam potkal tolik skvělých lidí, že se tam snad příště budu těšit.“). Jak může komunistický stát vlastně potrestat člověka, pro kterého je každá situace darem Boží prozřetelnosti?

Mrtvý muž přichází

Dead Man Walking, režie: Tim Robbins, Velká Británie / USA, 1995, 122 min.

profil filmu na ČSFD

1) Jak se dívám na to, že sestra Helen chodila bez hábitu? Chápu to jako projev laxnosti, anebo naopak jako způsob, jak se dostat blíže k lidem, kteří mají k církvi daleko? (Mimochodem: co kněz a klerika, potažmo kněz a kolárek? Kdy ano a kdy ne?)

2) Několik postav sestře Helen ve filmu vyčte, proč se raději nevěnuje potřebnějším – například sirotkům v černošské čtvrti – namísto duchovního doprovázení zaslouženě odsouzeného bestiálního vraha a namísto snah o odvrácení jeho popravy. Co soudím o těchto námitkách?

3) Jak na mě působila postava nemocničního kaplana? Vnímal jsem ho, jako zkušeného realistu bez iluzí o lidské přirozenosti, anebo spíše jako poněkud zcyničtělého církevního profesionála, jemuž záleží víc na paragrafech než na lidech? V čem se jeho přístup k vězeňské službě a přístup sestry Helen lišily?

4) Jak Helen s Ponceletem mluví? Káže? Straší? Naléhá? Naslouchá a ptá se? Proč jí odsouzenec důvěřuje? (Matthew: „Nemažete mi med kolem huby, ani mi nekážete o pekelnejch plamenech. Máte odvahu.“)

5) Jak sestra Helen odpovídá na Ponceletovu otázku, proč se stala řeholnicí a žije teď v chudinské čtvrti?

6) Poncelet: „Já a ta moje vezmem´ flašku, deku, nějakou trávu, jdem do lesa a tam to děláme. To je něco, co vy neznáte, pani.“ - sestra Helen: „Podívejte se, Matthew, kdybych měla rodinu, nejspíš bych teď byla s nimi a ne tady s vámi.“ Považuji sestřina slova za dobrý argument pro celibát?

7) Co sestře Helen vyčítají rodiče obětí, co černošští farníci, co nemocniční kaplan, co matka, co Matthew, co pracovníci ´popravčí čety´? Ztotožňuji se s některou z těchto kritik?

8) Církev se ostře staví proti potratům, eutanázii, sebevraždám. Prosazuje kulturu života proti kultuře smrti. Samotný trest smrti však za určitých podmínek připouští (cf. Katechismus katolické církve §2267)? Proč?

9) Za jakých podmínek církev trest smrti neodmítá? Je to v souladu s jeho současným prováděním např. v USA a dalších zemích světa? (Cf. Jan Pavel II.: Evangelium vitae, §56)

10) Co soudím o trestu smrti já? Ovlivnil film můj postoj k této otázce? Je trest smrti vražda? Smí lékař asistovat při popravě, ani by porušil Hippokratovu přísahu? Považuji smrtící injekci za humánní formu popravování?

11) Matthewův spolupachatel nedostal tak vysoký trest, neboť si mohl dovolit lepšího právníka. Myslím si, že k takovým případům skutečně dochází? Je i toto argumentem proti trestu smrti?

12)  Obrátil by se Matthew, i kdyby mu nehrozila brzká poprava? Na druhou stranu, neposkytuje doživotní trest více času k pokání?

13) Všiml jsem si ve filmu krátké scény, kdy se sestře Helen mihne hlavou vzpomínka z dětství, v níž děti mlátí klackem jakéhosi vačnatce? Jak si ji vykládám?

14) Sestra Helen: „Snažím se jen následovat příklad Ježíše, který řekl, že každý člověk má větší cenu něž jeho nejhorší skutek.“ - rodiče zavražděné dívky: „Tohle není člověk. To je zvíře.“

15) Sestra Helen Ponceletovi před popravou poradí, aby zkusil rozjímat nad slovy: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32). Proč zrovna tato slova? Zakusil jsem i já podobné osvobození?

Náš vůdce

Die Welle, režie: Dennis Gansel, Německo, 2008, 101 min.

profil filmu na ČSFD

1) Němečtí studenti si na začátku projektu stěžují: „Už zase Třetí říše?“; „Nemůžeme přece nést vinu za něco, co jsme neudělali.“; „Taková diktatura už dnes není možná“ atp. Jsou pro nás autokratické režimy minulostí? Dokážu si představit, že by takový režim vznikl v ČR? Pomůže jako prevence historické povědomí o dějinách 20. století?

2) Učitel Wenger v závěru říká? „Považovali jsme se za něco lepšího než ostatní. A co hůř: vyloučili jsme ty, kdo mají jiný názor.“ Nehrozí takováto kolektivní pýcha i křesťanům? Jak se jí vyhnout? Může být vědomí vlastní výlučnosti v nějakém smyslu i prospěšné?

3) Proč studentům připadá nové uspořádání poměrů ve třídě tak přitažlivé? Čím jednotlivé z nich – s ohledem na jejich rodinnou situaci, sociální původ a školní výsledky – oslovilo? Oslovilo nějak i mě? Jak bych se asi ve třídním kolektivu zachoval?

4) V jakém smyslu fašistické uspořádání studenty ve třídě vzájemně spojilo? V jakém smyslu je rozdělilo?

5) Patří autorita, řád a jednota k přirozeným lidským potřebám? Je tyto přirozené touhy třeba spíše potlačovat, anebo nějak naplňovat? Jak? Nabízí se nějaká taková odpověď i v současné společnosti?

6) Nezkouší fašismus též uspokojovat náboženský sklon lidské duše, která touží něco nebo někoho uctívat? Existuje v člověku takový sklon? Pokud ano, jakými způsoby jej dnes lidé uspokojují?

7) Jaké jsou negativní rysy Vlny? Jak nové uspořádání ovlivňuje psychiku studentů a jejich vztah ke spolužákům, kteří nejsou členy?

8) Kteří studenti (resp. studentky) se proti experimentu ve střídě stavějí? Jaké jsou jejich důvody?

9) Matka studentky Cary prohlásí o jejím spratkovitém pubertálním bratru: „Musí si meze najít sám.“ Souhlasím? Chrání liberální výchova, která více motivuje než trestá a spíše podporuje rozvoj individuálních vloh, než aby kladla meze, před fašismem? Jaká jsou naopak její rizika? Může nějakým způsobem ke vzniku autokratického režimu i přispívat?

10) Cara bojuje proti Vlně šířením letáků. Má takový odpor smysl? Mohla takto něco změnit? Její přítel namítá: „Kdo si myslíš, že jsi? Sophie Schollová?“ Vím o koho se jedná? Co soudím o jejím způsobu odboje proti nacismu za 2. světové války?

11) Jak se ve filmu vyvíjí charakter učitele Wernera? Jak na něj vlastní moc a autorita působila? Nehrozí podobné riziko např. i kněžím, zejména ve zbožnějších oblastech?

12) Co soudím o postavě studenta Tima? Dalo se jeho fanatismu nějak předejít?

Misie

The Mission, režie: Roland Joffé, Velká Británie, 1986, 120 min.

profil filmu na ČSFD

1) Film dostal Oscara za kameru. Dialogů je v něm poskrovnu, častěji hovoří obraz a hudba. Mnohé klíčové scény se odehrávají zcela beze slov. Které například? Které na mě nejvíce zapůsobily?

2) Snímek je strukturován do tří dějství - (A) první se soustředí na pokání lovce otroků Mendozy, (B) druhé na diplomatický konflikt mezi kardinálem, Španěly, Portugalci a jezuity o přežití misií, (C) třetí pak na vlastní ozbrojený odpor indiánů a na tichý spor mezi otcem Gabrielem a Mendozou.

     ad A

1) Přispěla nějaká konkrétní slova k tomu, že Mendoza následoval otce Gabriela a vydal se na cestu pokání?

2) Proč za sebou Mendoza musel vláčet své břemeno tak dlouho? Proč takové pokání? Copak Kristus neodpouští hříchy bez podmínek a zdarma?

     ad B

1) Ve filmu je zmíněn a některými postavami i kritizován ekonomický systém redukcí, který připomíná socialismus. Jak vnímám takovou snahu o sdílení majetku v širším společenství? Jedná se o nápodobu života prvotní církve nebo o komunistický experiment? Proč redukce fungovaly a komunismus ne? Dokážu si podobně radikální společensko-hospodářské uspořádání představit i dnes, anebo bylo možné jen v dobových podmínkách? Souhlasím s námitkou, že jezuitský systém přerozdělování činil z osadníků děti a bral jim svobodu a odpovědnost?

2) Snímek se zabývá též otázkou otroctví – církví odsuzovaného, mnoha evropskými mocnostmi však praktikovaného. Přinesl nástup křesťanství do antického světa ve vztahu k této instituci změnu? Jakou a proč? (cf. např. Gal 3,28 nebo list Filemonovi).

3) Kardinál Altamirano si v jednu chvíli povzdechne, že by možná bývalo lepší, kdyby noha Evropana v Jižní Americe nikdy nestanula. Souhlasím? Co soudím o současném vztahu Západu a třetího světa? Je vliv západní civilizace pro chudé země spíše prokletím či požehnáním?

     ad C

1) Jezuité kladou zvláštní důraz na řeholní slib poslušnosti (Otec Gabriel Mendozovi říká: „Pokud se máte stát jezuitou, musíte přijímat mé rozkazy, jako by to byly rozkazy velitele.“), dokonce skládají zvláštní čtvrtý řeholní slib poslušnosti papeži. Na základě tohoto závazku se Mendoza – ačkoliv byl v právu - omlouvá donu Cabezovi. V závěru filmu však jezuité – navzdory hrozbě exkomunikace – kardinálův rozkaz vyklidit misie neuposlechnou. Proč? Jednali správně? Smí kněz či řeholník projevit neposlušnost představeným? Pokud ano, kdy?

2) Lišila se nějak neposlušnost otce Gabriela vůči kardinálovu rozkazu opustit misie a Mendozova neposlušnost ve věci ozbrojeného odporu? V čem?

3) Jak vnímám postavu kardinála Altamirana? Je to zločinec nebo tragický hrdina? Mohl jednat jinak? Jak bych asi jednal já, kdybych byl postaven na jeho místo?

4) Smí kněz vzít do ruky zbraň? Smí bojovat ve válce? Komu straním v závěrečném sporu mezi Mendozou a otcem Gabrielem? Bylo správné, že první z nich připravoval Guaraníe k boji a sám se jich účastnil? Bylo správné, že se druhý na těchto přípravách odmítl podílet?

 5) „Neměl jste se stávat knězem,“ říká otec Gabriel Mendozovi. Ten odpovídá: „Ale už jím jsem a oni mě potřebují.“ - „Tak jim pomozte jako kněz,“ reaguje představený. Pomoci v dané situaci jako kněz. Jak tedy?

6) Mendoza si jde k otci Gabrielovi pro požehnání před bojem. Ten mu je odmítne udělit se slovy: „Ne. Pokud máte pravdu, Bůh vám dá své požehnání. Pokud se mýlíte, mé požehnání vám nebude k ničemu. Pokud má pravdu moc, pak pro lásku na tomto světě nezbývá místo. Možná to tak je. Žít v takovém světě však nemám sílu. Nemohu vám požehnat.“ Jak si jeho slova vykládám? Proč nechce bojovat? Je nerozhodný? Rezignoval, anebo jsou jeho motivace hlubší?

7) Jakým způsobem se film zabývá tématy moci a bezmoci? Je možné eucharistii nesenou v závěrečném procesí chápat jako obraz dobrovolné Boží bezmocnosti, která stojí v určitém protikladu vůči moci zbraní, moci impérií a do jisté míry i vůči světské moci církve? Jaký význam má dobrovolné Boží zbezmocnění na kříži a ve mši svaté? Jaký význam má pro mě?


historický kontext filmu

Film se odehrává v období krátce po roce 1750, kdy Španělsko podepsalo v Madridu dohodu s Portugalskem upravující hranice teritorií obou mocností v Jižní Americe. Do portugalských rukou takto mimo jiné připadla i oblast „jezuitského státu“ v horním povodí řeky Uruguay. Nacházelo se zde sedm velkých misií (tzv. „redukcí“, reducciones) založených v 17. století a obývaných převážně indiány z kmene Guaraní. Kromě jezuitských kněží neměli do oblasti Evropané běžně – v zájmu ochrany domorodých obyvatel – povolen přístup.

Redukce byly nejen duchovními, ale také prosperujícími ekonomickými centry s rozvinutým zemědělstvím a řemeslnou výrobou, v nichž byla společnost organizována podle utopických, mohli bychom téměř říci křesťansko-komunistických ideálů. Jednotlivé misie byly uspořádány podle téhož plánu: v centru kostel, škola, hřbitov a široké náměstí, v jehož středu stál kříž a socha patrona misií. Kolem byly v řadách rozmístěny domy. Každá misie měla též vlastní ošetřovnu, případně nemocnici, a dům pro vdovy. V čele společenství stál domorodý správce, na jehož činnost jezuité dohlíželi. Na svou dobu se jednalo o nezvyklý pokus o inkulturaci křesťanství, které bylo šířeno bez přímého styku se západní kulturou. Řada redukcí byla také nejen hospodářsky soběstačná, ale produkovala též určitý nadbytek surovin, s nimiž bylo možné obchodovat, což dávalo povstat mýtům o nesmírném bohatství skrývaném jezuitským řádem, který měl údajně indiánskou práci zneužívat ve vlastní prospěch.

Jezuitští misionáři, kteří redukce organizovali, byli proslulí věrností papeži a ostře se stavěli proti Vatikánem odsouzenému otroctví, které v jihoamerických koloniích bujelo. Misie se tak pro indiány staly vyhledávaným útočištěm.

Madridská dohoda měla v tomto ohledu zásadní dopad: zatímco Španělsko, pod nějž redukce dosud patřily, mělo protiotrokářské zákony, Portugalsko nikoliv. I ve španělských oblastech byli sice Guaraníové portugalskými otrokáři „loveni“ za tichého přihlížení místních vládců, ale jednalo se o činnost nezákonnou. S posunem hranic pod portugalskou správu došlo i k legalizaci otrokářství.

Misie však stále sloužily jako „útočištná města“ a rostl tlak na jejich zrušení. Je možné, že díky podpoře Vatikánu měly redukce snad šanci tlak ustát, i uvnitř církve se však začaly ozývat hlasy vyzývající ke konci tohoto experimentu. Jezuitský řád byl totiž nejen pro svou podporu papežství a pro odpor vůči otroctví již dlouho trnem v oku řadě evropských vládců. Hrozilo, že pokud by se misie proti odporu portugalské koloniální správy udržely, následovala by odvetná opatření v podobě vyhnání jezuitů z Portugalska a na základě tohoto precedentu i z dalších evropských států. Pro evropské církevní představitele vyvstala otázka, zda úspěšné, ale odpor vzbuzující jihoamerické misie, obětovat ve jménu zachování existence jezuitského řádu. Pro samotné misionáře a zejména pro jejich svěřence se jednalo o otázku existenční.


další informace

Film se nachází na tzv. „Vatikánském seznamu“ - tj. jedná se o jeden z patnácti reprezentativních snímků v kategorii „náboženství“ vybraných roku 1995 Papežskou komisí pro sdělovací prostředky k výročí sta let kinematografie.

Michel Clévenot: „Jezuitské redukce“, in: Teologické texty, 1/1992, s. 29-30.

 New Advent Catholic Encyclopedia: článek „Reductions of Paraguay“

Wikipedia: článek „Jesuit Reductions“

Pierre François-Xavier de Charlevoix: Paraguay v době jezuitských redukcí, Refugium, Olomouc, 2008, 449 s. (Viz zejm. strany 188-219 obsahující dobové svědectví o životě v jezuitských redukcích a o jejich uspořádání).

Dvanáct

12 razgnevannych mužščin, režie: Nikita Michalkov, Rusko, 2007, 159 min.

profil filmu na ČSFD

1) Porotci postupně vyprávějí své osobní příběhy. Které mi utkvěly nejvíce v paměti? Co vypovídají o současné ruské společnosti?

2) Jaké jsou motivace porotce, který jako jediný hlasuje pro to, že čečenský chlapec je nevinen? V čem se v tu chvíli jeho pohled na věc liší od ostatních? Jaký význam měla v jeho životě věta: „Není blázen, je mu jen moc špatně.“ Zažil jsem něco podobného? Na základě čeho si vytvářím obraz sebe sama?

3) Tentýž porotce se na konci filmu vrátil do tělocvičny pro ikonu. Vrhá to na jeho postavu nějaké nové světlo? Jsou jeho postoje křesťanské? Myslím si, že jeho vysvobození z alkoholismu a života na ulici souviselo s duchovním obrácením?

4) Týž porotce také dá na konci kanárkovi možnost vyletět z tělocvičny ven do vánice. Jak si tuto scénu vykládám ve vztahu k příběhu čečenského chlapce?

5) Jiný z porotců – vedoucí hřbitova – si v jednu chvíli stěžuje: „Zákon je mrtvý, není v něm nic osobního. Ruský člověk je bez osobního vztahu mrtvý.“ Později popisuje uplatkářskou mašinerii na svém hřbitově a líčí, co dobrého sám za takto utržené peníze vykonal (postavil školu etc.). Může být korupce v některých oblastech světa vyjádřením potřeby osobnějších vztahů než jaké umožňuje chladná litera zákona? Mohu ospravedlnit přijetí úplatku tím, že peníze použiji na veřejně prospěšný účel?

6) Další porotce se živí jako komik. V jednu chvíli popisuje tragédii svého šaškovství. Proč mu vadí smích?

7) Jeden z mužů, umělec a bývalý důstojník, v závěru hlasuje pro chlapcovo odsouzení, i když ví o jeho nevině, a snaží se k tomu přesvědčit i ostatní. Přesvědčil by mě, kdybych byl členem poroty?

8) Jaká byla reakce porotců na jeho návrh, aby se v případu i dál osobně angažovali. Co jejich chování vypovídá o současném Rusku, co o člověku obecně?

9) Film končí citátem: „Zákon nade vše; ale co když je milosrdenství nad zákonem?“ Jak se tato slova vztahů k ději filmu?

10) Jak chápu biblický výrok: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Oz 6,6; Mt 9,13). Lze tato slova na snímek nějak aplikovat?

Devátý den

Der Neunte Tag, režie Volker Schlöndorff, Německo / Lucembursko / Česko, 2004, 98 min.

profil filmu na ČSFD

1) Ústřední okamžiky filmu se neodehrávají v koncentračním táboře, ale na stanici SS v podobě rozhovoru mezi důstojníkem Gebhardtem a abbé Kremerem. Untersturmführer však mluví desetkrát víc než knez. Proč abbé většinou mlčí a neodpovídá? Je jen vysílený vězněním a nebo má i jiný důvod?

2) Gebhardt je vysvěcený jáhen, k nacismu se přidal dva dny před kněžským svěcením. Proč si původně přál být knězem? Proč si to přála jeho matka? A proč nakonec odešel? Čím své rozhodnutí pro Třetí říši hájí? Co ho na nacismu přitahuje?

3) Při jednom rozhovoru se Gebhardt snaží abbého Kremera přesvědčit, že bez Jidáše by nebylo Kristovy smrti, neuskutečnilo by se dílo vykoupení a nevznikla by církev. Sám se takovým Jidášem „ve službách nacismu a ve prospěch věci církve“ stal a chce k něčemu podobnému přesvědčit i abbého. Jak na to kněz reagoval?

4) Proč mezi důstojníky SS zrovna uprchlý služebník církve má zájem na tom, aby zlomil kněze? Nebojuje tak s vlastním špatným svědomím? Nehledá spoluviníka? Nechce se především zbavit břemene viny?

5) Co vypovídá o Gebhardtových motivacích závěrečné odhalení, že sám viděl hrůzy lágrů na Východě?

6) Jedním ze základních témat snímku je ctnost statečnosti a strach – strach člověka o sebe, o vlastní život a o své blízké. O co či o koho se bojí jednotlivé hlavní postavy (abbé Kremer, jeho bratr, jeho sestra, její manžel, důstojník Gebhardt, biskup, jeho sekretář)? Nechávají se strachem ovlivnit ve svých rozhodnutích? Považuji jednání jednotlivých z nich za obhajitelné nebo alespoň za pochopitelné?

7) Film ukazuje celé spektrum reakcí na nacismus v rámci církve. Jak se liší postoj jáhna Gebhardta, abbého Kremera, biskupského sekretáře, biskupa a papeže Pia XII? Jednání kterých z těchto postav považuji za mravně přijatelné? Proč se tyto jednotlivé postoje liší?

8) Co abbé Kremer ve filmu vytýká papeži? Jak ho biskup hájí? Považuji knězovu námitku za přípustnou a biskupovu odpověď za dostatečnou?

9) Proč biskup abbé Kremerovi v jeho dilematu, zda podepsat spolupráci nacistům (a možná tak zachránit spolubratry v Dachau i vlastní rodinu) neodpovídá? Proč mu neporadí?

10) Dokážu si představit a domyslet alternativní závěr filmu? Co kdyby list papíru v obálce nebyl prázdný? Jaké duchovní i vnější důsledky by to mohlo mít pro jednotlivé postavy?

11) Prošla postava abbého Kremera ve filmu vývojem? Je nějaká duchovní souvislost mezi epizodou s kapající rourou a závěrečnou scénou, v níž kněz rozdílí klobásu mezi své bratry?