středa 23. prosince 2009

Život je krásný

It´s A Wonderful Life, režie: Frank Capra, USA, 1946, 130 min.

profil filmu na ČSFD


1) George Bailey byl na střední škole nejchytřejším studentem. Měl také ty největší sny. Chtěl procestovat celý svět, chtěl se stát architektem, i měsíc chtěl chytit do lasa, přesto však nikdy neopustil své zapadlé maloměsto Bedford Falls. Znamená to, že si zpackal život? Udělal by lépe, kdyby za svými sny šel bez ohledu na druhé? Anebo snad kdyby naopak vůbec žádné velké sny neměl? Jak bych v jeho situaci asi jednal já?

2) Mladého George děsí představa práce v otcově záložně ("Celé to počítání pěťáků… chci udělat něco důležitého."). Chce utéci před všedním dnem, ale nakonec se realizace svých snů zřekne, protože mu svědomí nedovolí jít za nimi na úkor druhých. Byl by nakonec šťastnější, kdyby byl v mládí za svými ideály důsledně šel? Přinesly by mu pokoj, anebo vyprahlost? Byl by jimi naplněn, anebo by ho i v dálkách – když by se k nimi přiblížil – dostihla všednost?

3) Jak se vyvíjel Georgův vztah k manželství. Proč se mu zprvu tak usilovně bránil? Udělal dobře, že „podlehl“?

4) Ústřední okamžiky filmu se odehrávají o štědrovečerní noci. Georgeovo neokázalé sebezřeknutí může souviset s tajemstvím Vánoc, svátku oslavujícího sestup Božího Syna z nebeské slávy do bídy betlémských jeslí. Hymnus v listu sv. Pavla Filipanům (2,6nn.) se o Kristu říká: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí.“ George Bailey nenaplnil své veliké ideály a zůstal uvězněný v maloměstě. Selhal tedy? Anebo lze jeho životní cestu naopak vnímat jako následování Božího sestupu a sebezmaření (kenoze), sestupu, který předchází oslavení? Je pro mě hrdina filmu vyčpělý romantik, který rezignoval na své sny a stal se usedlým maloměšťákem? Anebo ho vidím spíše jako člověka, jenž se zřekl své velikosti proto, aby se stal služebníkem?

5) Je třeba se v dospělosti ideálů zřeknout? Anebo je možné je naplnit tím, že za nimi půjdeme? Anebo ani jedno z toho? Nezvolil si nakonec právě George Bailey tu nejlepší cestu – není jeho sebeobětování uprostřed každodennosti skrytým putováním k Bohu, který jediný může všechny velké sny a ideály nasytit? Nebyl by sobecký běh za vlastními představami nakonec paradoxně útěkem před skutečnou odpovědí na nejhlubší touhu srdce?

6) Baileyovu záložnu je možno vnímat i jako symbol společenství a vzájemné podpory v kontrastu k sebestřednému individualismu milionáře Pottera. Ne náhodou má George Bailey na stěně pověšen obraz svého otce, zatímco Potter obraz sebe sama. Neukládal George po celý život všechno, co měl, vlastně do jakési neviditelné „duchovní záložny“ (cf. též Mt 6,19)? Dostal své vklady nazpět?

7) „Bylo by lépe, kdybych se nikdy nenarodil,“ stěžuje si George ve chvíli největší krize. Anděl mu ukáže, o co bezútěšněji by ve skutečněji svět bez mnoha jeho malých i velkých nesobeckých rozhodnutí vypadal. Každý náš čin má následky, které ve víru každodennosti často ani nedokážeme vidět. Jak by vypadal svět beze mě? Jak jednám s lidmi kolem sebe? Ignoruji je? Využívám je? Jsem jim břemenem břemenem, anebo požehnáním?

8) V okamžiku nejtěžší krize se George nechává svými nezrealizovanými ideály obviňovat z toho, že jeho život byl jedno velké selhání. Měří se však skutečně smyslupnost našeho života množstvím uskutečněných snů? Pokud ne, čím tedy?

9) V závěru filmu připíjí Harry: „Na mého bratra George, nejbohatšího muže ve městě.“ Není podle stejné logiky Potter v celém městě mužem nejchudším?

10) V osudný večer, kdy se málem pokusí o sebevraždu prožívá George hněv vůči celému světu. Je naštvaný na skutečnost. Po setkání s andělem Clarencem má z téže obyčejné, každodenní skutečnosti nesmírnou radost. Má chuť obejmout svět i v jeho nedokonalostech. Proč? Dovedu také já vidět zázraky pod závojem všednosti? Dovedu ještě žasnout nad tím, že já jsem a že je svět?

úterý 1. prosince 2009

Krysař

režie Jiří Barta, Československo / Západní Německo, 1985, 53 min.

profil filmu na ČSFD

Poznámka k výkladu: Při diskusi i rozjímání nad filmem je třeba mít na paměti, že je zpracováním legendy. Jeho mýtičnost se projevuje mimo jiné tím, že se nesoustředí na psychologii individuálních postav, ale spíše pracuje s archetypálními, symbolickými hrdiny. Přitom se však nejedná o alegorii v pravém slova smyslu, nejde o pouhou ilustraci k mravním poučkám. Mýtus je otevřený mnoha interpretacím, aniž by mohl být na některou z nich redukován. 

1) Do jaké míry a v jakém smyslu lze postavu krysaře chápat jako obraz Krista?

2) Co symbolizují krysy? Proč jich ve městě přibývá?

3) Jakými hlavními hříchy jsou ovládáni obyvatelé města? Jak se to projevuje na vztazích mezi nimi?

4) Měšťané stále bohatnou. Je něco, čeho se jim uprostřed hojnosti nedostává?

5) Jak vnímám postavu dívky v bílém? Jaké ctnosti ji charakterizují? Proč na její dvorek krysy nezavítají? Proč je její zahrada zelená, zatímco všude kolem vládne šeď? Má nějaký význam i to, že je ve filmu ukázána na kolenou při modlitbě a s hořící olejovou lampou po boku (cf. Mt 25,1-10)?

6) Proč panna v bílém odmítá bohatého nápadníka, ale krysaři něžně položí hlavu na rameno?

7) Přišel krysař městu na pomoc kvůli odměně? Pokud ne, proč? A proč potom trval na tom, aby mu bylo zaplaceno?

8) Proč se starý rybář také neproměnil v krysu jako ostatní, kdo slyšeli hlas flétny? Proč se takto neproměnilo ani dítě?


středa 25. listopadu 2009

Zapomenuté světlo

režie: Vladimír Michálek, ČR, 1996, 105 min.

profil filmu na ČSFD

1) Jak na mě působily normalizační severní Čechy, kde se film odehrával? Jak tamní krajina? Jak města? Jak lidé a jejich vztahy? Jak místní církev?

2) Sochař: „Už jsem se chtěl dávno zeptat, proč jste se stal vlastně knězem. Chlap jako vy. Normální.“ Proč se hrdina filmu asi stal knězem? Co z toho měl?

3) Jak se k faráři Holému chovají lidé z jeho vesnice? Přijímají ho? Změní se v průběhu filmu postoj některých z nich? Proč?

4) Kněz se ve jménu záchrany kostela rozhodne prodat zahraničnímu překupníkovi sochu sv. Jindřicha. Považuji jeho jednání za legitimní, za přiměřené situaci? Je morálně přípustné porušit zákon ve jménu vyššího dobra? Kdy? Je to to i tento případ?

5) Řemeslníci v hospodě faráři slíbí, že mu pomůžou opravit střechu kostela, když se s nimi opije. On to udělá. Odpovídal v této situaci cíl použitým prostředkům? Považuji jeho jednání za pohoršující, anebo za legitimní způsob, jak se přiblížit lidem?

6) „Pane Holý, o co vám vlastně jde; stejně budete dostávat plat,“ diví se církevní tajemník. Peníze bez práce... pro tolik lidí je to lákavá představa. Proč se tedy farář Holý tolik snaží, aby měl kostel a mohl sloužit bohoslužby?
„Když něco přestane sloužit, nemá to přirozeně zajít?“ ptá se řečnickou otázkou církevní tajemník. Platí to o kostelech? Platí to třeba i o starých a nemocných lidech?

7) Farář Holý se v jednu chvíli setkává se svým bývalým spolužákem ze semináře, otcem Kubištou, který si nedávno krásně opravil kostel. Ten mu připomíná: „S tvojí hlavou bys mohl být od zítřka v Praze, kdybys trochu chtěl.“ Ale farář „nechce“. Proč odmítá dialog s papaláši, ale zároveň je ochoten získat peníze na opravu kostela tajným prodejem vzácné sochy?

8) Je vztah faráře Holého k Marjánce vzhledem k jeho duchovnímu stavu nepatřičný?

9) Jak se farář staví k Marjánčině nemoci? Snaží se jí nějak pomoci? Proč jí nekáže, proč ji nezkouší obrátit na křesťanství? Projevuje se na jeho přístupu k ní přesto nějak jeho víra v Boha?

10) Farář vypráví umírající Marjánce jeden ze svých snů: „Modlil se Bůh: ,Člověče, jestli existuješ, zjev se mi... Tak dlouho už nikdo nebyl v tomto kostele, že jsem začal pochybovat.´“ Proč zrovna tento sen? Co asi znamená? Marjánka se vzápětí ptá: „Existuje Bůh?“. Kněz odpovídá: „V mém snu jsem ho potkal.“ Působí na mě jeho slova jako nepřesvědčivá, odhalující jeho pochybnosti a nejistoty, anebo naopak jako sympaticky upřímná, nekazatelská? Působí na mě farář Holý jako muž hluboké víry?

11) Podobně reaguje farář Holý i příteli sochaři na příběh o jeho dědečkovi, jenž zahynul v koncentračním táboře. Poví jen: „Já nevím, co bych vám na to řekl. Pochopit to nelze, vysvětlit to nelze.“ Znamená to, že je bezradný, anebo jen, že se nechce uchylovat k frázím? Co může křesťan tváří v tvář takovým příběhům utrpení odpovědět?

12) Sochař říká: „Nebe... to lidi potřebujou, kvůli strachu ze smrti.“ Je to tak? Co bych odpověděl?

13) Farář Holý dá v hněvu facku předsedovi Národnímu výboru: „Za to dostanete deset let.“ - „Za tu facku mi to stálo.“ Jak vnímám jeho jednání? Jako selhání? Jako oprávněnou obranu? Je v takovéto situace, kdy je člověk ze strany mocnějších ponižován, správné nastavit druhou tvář?

14) „Prý budu kydat hnůj. Oni ovšem netuší, že mě to baví,“ svěřuje se farář Holý příteli sochaři. Podobně nečekaným požehnáním pro něj byl i pobyt ve vězení („Já jsem tam potkal tolik skvělých lidí, že se tam snad příště budu těšit.“). Jak může komunistický stát vlastně potrestat člověka, pro kterého je každá situace darem Boží prozřetelnosti?

pondělí 16. listopadu 2009

Mrtvý muž přichází

Dead Man Walking, režie: Tim Robbins, Velká Británie / USA, 1995, 122 min.

profil filmu na ČSFD


1) Jak se dívám na to, že sestra Helen chodila bez hábitu? Chápu to jako projev laxnosti, anebo naopak jako způsob, jak se dostat blíže k lidem, kteří mají k církvi daleko? (Mimochodem: co kněz a klerika, potažmo kněz a kolárek? Kdy ano a kdy ne?)

2) Několik postav sestře Helen ve filmu vyčte, proč se raději nevěnuje potřebnějším – například sirotkům v černošské čtvrti – namísto duchovního doprovázení zaslouženě odsouzeného bestiálního vraha a namísto snah o odvrácení jeho popravy. Co soudím o těchto námitkách?

3) Jak na mě působila postava nemocničního kaplana? Vnímal jsem ho, jako zkušeného realistu bez iluzí o lidské přirozenosti, anebo spíše jako poněkud zcyničtělého církevního profesionála, jemuž záleží víc na paragrafech než na lidech? V čem se jeho přístup k vězeňské službě a přístup sestry Helen lišily?

4) Jak Helen s Ponceletem mluví? Káže? Straší? Naléhá? Naslouchá a ptá se? Proč jí odsouzenec důvěřuje? (Matthew: „Nemažete mi med kolem huby, ani mi nekážete o pekelnejch plamenech. Máte odvahu.“)

5) Jak sestra Helen odpovídá na Ponceletovu otázku, proč se stala řeholnicí a žije teď v chudinské čtvrti?

6) Poncelet: „Já a ta moje vezmem´ flašku, deku, nějakou trávu, jdem do lesa a tam to děláme. To je něco, co vy neznáte, pani.“ - sestra Helen: „Podívejte se, Matthew, kdybych měla rodinu, nejspíš bych teď byla s nimi a ne tady s vámi.“ Považuji sestřina slova za dobrý argument pro celibát?

7) Co sestře Helen vyčítají rodiče obětí, co černošští farníci, co nemocniční kaplan, co matka, co Matthew, co pracovníci ´popravčí čety´? Ztotožňuji se s některou z těchto kritik?

8) Církev se ostře staví proti potratům, eutanázii, sebevraždám. Prosazuje kulturu života proti kultuře smrti. Samotný trest smrti však za určitých podmínek připouští (cf. Katechismus katolické církve §2267)? Proč?

9) Za jakých podmínek církev trest smrti neodmítá? Je to v souladu s jeho současným prováděním např. v USA a dalších zemích světa? (Cf. Jan Pavel II.: Evangelium vitae, §56)

10) Co soudím o trestu smrti já? Ovlivnil film můj postoj k této otázce? Je trest smrti vražda? Smí lékař asistovat při popravě, ani by porušil Hippokratovu přísahu? Považuji smrtící injekci za humánní formu popravování?

11) Matthewův spolupachatel nedostal tak vysoký trest, neboť si mohl dovolit lepšího právníka. Myslím si, že k takovým případům skutečně dochází? Je i toto argumentem proti trestu smrti?

12)  Obrátil by se Matthew, i kdyby mu nehrozila brzká poprava? Na druhou stranu, neposkytuje doživotní trest více času k pokání?

13) Všiml jsem si ve filmu krátké scény, kdy se sestře Helen mihne hlavou vzpomínka z dětství, v níž děti mlátí klackem jakéhosi vačnatce? Jak si ji vykládám?

14) Sestra Helen: „Snažím se jen následovat příklad Ježíše, který řekl, že každý člověk má větší cenu něž jeho nejhorší skutek.“ - rodiče zavražděné dívky: „Tohle není člověk. To je zvíře.“

15) Sestra Helen Ponceletovi před popravou poradí, aby zkusil rozjímat nad slovy: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32). Proč zrovna tato slova? Zakusil jsem i já podobné osvobození?


Náš vůdce

Die Welle, režie: Dennis Gansel, Německo, 2008, 101 min.

profil filmu na ČSFD


1) Němečtí studenti si na začátku projektu stěžují: „Už zase Třetí říše?“; „Nemůžeme přece nést vinu za něco, co jsme neudělali.“; „Taková diktatura už dnes není možná“ atp. Jsou pro nás autokratické režimy minulostí? Dokážu si představit, že by takový režim vznikl v ČR? Pomůže jako prevence historické povědomí o dějinách 20. století?
2) Učitel Wenger v závěru říká? „Považovali jsme se za něco lepšího než ostatní. A co hůř: vyloučili jsme ty, kdo mají jiný názor.“ Nehrozí takováto kolektivní pýcha i křesťanům? Jak se jí vyhnout? Může být vědomí vlastní výlučnosti v nějakém smyslu i prospěšné?

3) Proč studentům připadá nové uspořádání poměrů ve třídě tak přitažlivé? Čím jednotlivé z nich – s ohledem na jejich rodinnou situaci, sociální původ a školní výsledky – oslovilo? Oslovilo nějak i mě? Jak bych se asi ve třídním kolektivu zachoval?

4) V jakém smyslu fašistické uspořádání studenty ve třídě vzájemně spojilo? V jakém smyslu je rozdělilo?

5) Patří autorita, řád a jednota k přirozeným lidským potřebám? Je tyto přirozené touhy třeba spíše potlačovat, anebo nějak naplňovat? Jak? Nabízí se nějaká taková odpověď i v současné společnosti?

6) Nezkouší fašismus též uspokojovat náboženský sklon lidské duše, která touží něco nebo někoho uctívat? Existuje v člověku takový sklon? Pokud ano, jakými způsoby jej dnes lidé uspokojují?

7) Jaké jsou negativní rysy Vlny? Jak nové uspořádání ovlivňuje psychiku studentů a jejich vztah ke spolužákům, kteří nejsou členy?

8) Kteří studenti (resp. studentky) se proti experimentu ve střídě stavějí? Jaké jsou jejich důvody?

9) Matka studentky Cary prohlásí o jejím spratkovitém pubertálním bratru: „Musí si meze najít sám.“ Souhlasím? Chrání liberální výchova, která více motivuje než trestá a spíše podporuje rozvoj individuálních vloh, než aby kladla meze, před fašismem? Jaká jsou naopak její rizika? Může nějakým způsobem ke vzniku autokratického režimu i přispívat?

10) Cara bojuje proti Vlně šířením letáků. Má takový odpor smysl? Mohla takto něco změnit? Její přítel namítá: „Kdo si myslíš, že jsi? Sophie Schollová?“ Vím o koho se jedná? Co soudím o jejím způsobu odboje proti nacismu za 2. světové války?

11) Jak se ve filmu vyvíjí charakter učitele Wernera? Jak na něj vlastní moc a autorita působila? Nehrozí podobné riziko např. i kněžím, zejména ve zbožnějších oblastech?

12) Co soudím o postavě studenta Tima? Dalo se jeho fanatismu nějak předejít?

Misie

The Mission, režie: Roland Joffé, Velká Británie, 1986, 120 min.

profil filmu na ČSFD



1) Film dostal Oscara za kameru. Dialogů je v něm poskrovnu, častěji hovoří obraz a hudba. Mnohé klíčové scény se odehrávají zcela beze slov. Které například? Které na mě nejvíce zapůsobily?

2) Snímek je strukturován do tří dějství - (A) první se soustředí na pokání lovce otroků Mendozy, (B) druhé na diplomatický konflikt mezi kardinálem, Španěly, Portugalci a jezuity o přežití misií, (C) třetí pak na vlastní ozbrojený odpor indiánů a na tichý spor mezi otcem Gabrielem a Mendozou.

     ad A

1) Přispěla nějaká konkrétní slova k tomu, že Mendoza následoval otce Gabriela a vydal se na cestu pokání?

2) Proč za sebou Mendoza musel vláčet své břemeno tak dlouho? Proč takové pokání? Copak Kristus neodpouští hříchy bez podmínek a zdarma?

     ad B

1) Ve filmu je zmíněn a některými postavami i kritizován ekonomický systém redukcí, který připomíná socialismus. Jak vnímám takovou snahu o sdílení majetku v širším společenství? Jedná se o nápodobu života prvotní církve nebo o komunistický experiment? Proč redukce fungovaly a komunismus ne? Dokážu si podobně radikální společensko-hospodářské uspořádání představit i dnes, anebo bylo možné jen v dobových podmínkách? Souhlasím s námitkou, že jezuitský systém přerozdělování činil z osadníků děti a bral jim svobodu a odpovědnost?

2) Snímek se zabývá též otázkou otroctví – církví odsuzovaného, mnoha evropskými mocnostmi však praktikovaného. Přinesl nástup křesťanství do antického světa ve vztahu k této instituci změnu? Jakou a proč? (cf. např. Gal 3,28 nebo list Filemonovi).

3) Kardinál Altamirano si v jednu chvíli povzdechne, že by možná bývalo lepší, kdyby noha Evropana v Jižní Americe nikdy nestanula. Souhlasím? Co soudím o současném vztahu Západu a třetího světa? Je vliv západní civilizace pro chudé země spíše prokletím či požehnáním?

     ad C

1) Jezuité kladou zvláštní důraz na řeholní slib poslušnosti (Otec Gabriel Mendozovi říká: „Pokud se máte stát jezuitou, musíte přijímat mé rozkazy, jako by to byly rozkazy velitele.“), dokonce skládají zvláštní čtvrtý řeholní slib poslušnosti papeži. Na základě tohoto závazku se Mendoza – ačkoliv byl v právu - omlouvá donu Cabezovi. V závěru filmu však jezuité – navzdory hrozbě exkomunikace – kardinálův rozkaz vyklidit misie neuposlechnou. Proč? Jednali správně? Smí kněz či řeholník projevit neposlušnost představeným? Pokud ano, kdy?

2) Lišila se nějak neposlušnost otce Gabriela vůči kardinálovu rozkazu opustit misie a Mendozova neposlušnost ve věci ozbrojeného odporu? V čem?

3) Jak vnímám postavu kardinála Altamirana? Je to zločinec nebo tragický hrdina? Mohl jednat jinak? Jak bych asi jednal já, kdybych byl postaven na jeho místo?

4) Smí kněz vzít do ruky zbraň? Smí bojovat ve válce? Komu straním v závěrečném sporu mezi Mendozou a otcem Gabrielem? Bylo správné, že první z nich připravoval Guaraníe k boji a sám se jich účastnil? Bylo správné, že se druhý na těchto přípravách odmítl podílet?

 5) „Neměl jste se stávat knězem,“ říká otec Gabriel Mendozovi. Ten odpovídá: „Ale už jím jsem a oni mě potřebují.“ - „Tak jim pomozte jako kněz,“ reaguje představený. Pomoci v dané situaci jako kněz. Jak tedy?

6) Mendoza si jde k otci Gabrielovi pro požehnání před bojem. Ten mu je odmítne udělit se slovy: „Ne. Pokud máte pravdu, Bůh vám dá své požehnání. Pokud se mýlíte, mé požehnání vám nebude k ničemu. Pokud má pravdu moc, pak pro lásku na tomto světě nezbývá místo. Možná to tak je. Žít v takovém světě však nemám sílu. Nemohu vám požehnat.“ Jak si jeho slova vykládám? Proč nechce bojovat? Je nerozhodný? Rezignoval, anebo jsou jeho motivace hlubší?

7) Jakým způsobem se film zabývá tématy moci a bezmoci? Je možné eucharistii nesenou v závěrečném procesí chápat jako obraz dobrovolné Boží bezmocnosti, která stojí v určitém protikladu vůči moci zbraní, moci impérií a do jisté míry i vůči světské moci církve? Jaký význam má dobrovolné Boží zbezmocnění na kříži a ve mši svaté? Jaký význam má pro mě?


historický kontext filmu

Film se odehrává v období krátce po roce 1750, kdy Španělsko podepsalo v Madridu dohodu s Portugalskem upravující hranice teritorií obou mocností v Jižní Americe. Do portugalských rukou takto mimo jiné připadla i oblast „jezuitského státu“ v horním povodí řeky Uruguay. Nacházelo se zde sedm velkých misií (tzv. „redukcí“, reducciones) založených v 17. století a obývaných převážně indiány z kmene Guaraní. Kromě jezuitských kněží neměli do oblasti Evropané běžně – v zájmu ochrany domorodých obyvatel – povolen přístup.

Redukce byly nejen duchovními, ale také prosperujícími ekonomickými centry s rozvinutým zemědělstvím a řemeslnou výrobou, v nichž byla společnost organizována podle utopických, mohli bychom téměř říci křesťansko-komunistických ideálů. Jednotlivé misie byly uspořádány podle téhož plánu: v centru kostel, škola, hřbitov a široké náměstí, v jehož středu stál kříž a socha patrona misií. Kolem byly v řadách rozmístěny domy. Každá misie měla též vlastní ošetřovnu, případně nemocnici, a dům pro vdovy. V čele společenství stál domorodý správce, na jehož činnost jezuité dohlíželi. Na svou dobu se jednalo o nezvyklý pokus o inkulturaci křesťanství, které bylo šířeno bez přímého styku se západní kulturou. Řada redukcí byla také nejen hospodářsky soběstačná, ale produkovala též určitý nadbytek surovin, s nimiž bylo možné obchodovat, což dávalo povstat mýtům o nesmírném bohatství skrývaném jezuitským řádem, který měl údajně indiánskou práci zneužívat ve vlastní prospěch.

Jezuitští misionáři, kteří redukce organizovali, byli proslulí věrností papeži a ostře se stavěli proti Vatikánem odsouzenému otroctví, které v jihoamerických koloniích bujelo. Misie se tak pro indiány staly vyhledávaným útočištěm.

Madridská dohoda měla v tomto ohledu zásadní dopad: zatímco Španělsko, pod nějž redukce dosud patřily, mělo protiotrokářské zákony, Portugalsko nikoliv. I ve španělských oblastech byli sice Guaraníové portugalskými otrokáři „loveni“ za tichého přihlížení místních vládců, ale jednalo se o činnost nezákonnou. S posunem hranic pod portugalskou správu došlo i k legalizaci otrokářství.

Misie však stále sloužily jako „útočištná města“ a rostl tlak na jejich zrušení. Je možné, že díky podpoře Vatikánu měly redukce snad šanci tlak ustát, i uvnitř církve se však začaly ozývat hlasy vyzývající ke konci tohoto experimentu. Jezuitský řád byl totiž nejen pro svou podporu papežství a pro odpor vůči otroctví již dlouho trnem v oku řadě evropských vládců. Hrozilo, že pokud by se misie proti odporu portugalské koloniální správy udržely, následovala by odvetná opatření v podobě vyhnání jezuitů z Portugalska a na základě tohoto precedentu i z dalších evropských států. Pro evropské církevní představitele vyvstala otázka, zda úspěšné, ale odpor vzbuzující jihoamerické misie, obětovat ve jménu zachování existence jezuitského řádu. Pro samotné misionáře a zejména pro jejich svěřence se jednalo o otázku existenční.


další informace

Film se nachází na tzv. „Vatikánském seznamu“ - tj. jedná se o jeden z patnácti reprezentativních snímků v kategorii „náboženství“ vybraných roku 1995 Papežskou komisí pro sdělovací prostředky k výročí sta let kinematografie.

Michel Clévenot: „Jezuitské redukce“, in: Teologické texty, 1/1992, s. 29-30.

 
New Advent Catholic Encyclopedia: článek „Reductions of Paraguay“

Wikipedia: článek „Jesuit Reductions“

Pierre François-Xavier de Charlevoix: Paraguay v době jezuitských redukcí, Refugium, Olomouc, 2008, 449 s. (Viz zejm. strany 188-219 obsahující dobové svědectví o životě v jezuitských redukcích a o jejich uspořádání).





Dvanáct

12 razgnevannych mužščin, režie: Nikita Michalkov, Rusko, 2007, 159 min.

profil filmu na ČSFD


1) Porotci postupně vyprávějí své osobní příběhy. Které mi utkvěly nejvíce v paměti? Co vypovídají o současné ruské společnosti?

2) Jaké jsou motivace porotce, který jako jediný hlasuje pro to, že čečenský chlapec je nevinen? V čem se v tu chvíli jeho pohled na věc liší od ostatních? Jaký význam měla v jeho životě věta: „Není blázen, je mu jen moc špatně.“ Zažil jsem něco podobného? Na základě čeho si vytvářím obraz sebe sama?

3) Tentýž porotce se na konci filmu vrátil do tělocvičny pro ikonu. Vrhá to na jeho postavu nějaké nové světlo? Jsou jeho postoje křesťanské? Myslím si, že jeho vysvobození z alkoholismu a života na ulici souviselo s duchovním obrácením?

4) Týž porotce také dá na konci kanárkovi možnost vyletět z tělocvičny ven do vánice. Jak si tuto scénu vykládám ve vztahu k příběhu čečenského chlapce?

5) Jiný z porotců – vedoucí hřbitova – si v jednu chvíli stěžuje: „Zákon je mrtvý, není v něm nic osobního. Ruský člověk je bez osobního vztahu mrtvý.“ Později popisuje uplatkářskou mašinerii na svém hřbitově a líčí, co dobrého sám za takto utržené peníze vykonal (postavil školu etc.). Může být korupce v některých oblastech světa vyjádřením potřeby osobnějších vztahů než jaké umožňuje chladná litera zákona? Mohu ospravedlnit přijetí úplatku tím, že peníze použiji na veřejně prospěšný účel?

6) Další porotce se živí jako komik. V jednu chvíli popisuje tragédii svého šaškovství. Proč mu vadí smích?

7) Jeden z mužů, umělec a bývalý důstojník, v závěru hlasuje pro chlapcovo odsouzení, i když ví o jeho nevině, a snaží se k tomu přesvědčit i ostatní. Přesvědčil by mě, kdybych byl členem poroty?

8) Jaká byla reakce porotců na jeho návrh, aby se v případu i dál osobně angažovali. Co jejich chování vypovídá o současném Rusku, co o člověku obecně?

9) Film končí citátem: „Zákon nade vše; ale co když je milosrdenství nad zákonem?“ Jak se tato slova vztahů k ději filmu?

10) Jak chápu biblický výrok: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Oz 6,6; Mt 9,13). Lze tato slova na snímek nějak aplikovat?

Devátý den

Der Neunte Tag, režie Volker Schlöndorff, Německo / Lucembursko / Česko, 2004, 98 min.

profil filmu na ČSFD

1) Ústřední okamžiky filmu se neodehrávají v koncentračním táboře, ale na stanici SS v podobě rozhovoru mezi důstojníkem Gebhardtem a abbé Kremerem. Untersturmführer však mluví desetkrát víc než knez. Proč abbé většinou mlčí a neodpovídá? Je jen vysílený vězněním a nebo má i jiný důvod?

2) Gebhardt je vysvěcený jáhen, k nacismu se přidal dva dny před kněžským svěcením. Proč si původně přál být knězem? Proč si to přála jeho matka? A proč nakonec odešel? Čím své rozhodnutí pro Třetí říši hájí? Co ho na nacismu přitahuje?

3) Při jednom rozhovoru se Gebhardt snaží abbého Kremera přesvědčit, že bez Jidáše by nebylo Kristovy smrti, neuskutečnilo by se dílo vykoupení a nevznikla by církev. Sám se takovým Jidášem „ve službách nacismu a ve prospěch věci církve“ stal a chce k něčemu podobnému přesvědčit i abbého. Jak na to kněz reagoval?

4) Proč mezi důstojníky SS zrovna uprchlý služebník církve má zájem na tom, aby zlomil kněze? Nebojuje tak s vlastním špatným svědomím? Nehledá spoluviníka? Nechce se především zbavit břemene viny?

5) Co vypovídá o Gebhardtových motivacích závěrečné odhalení, že sám viděl hrůzy lágrů na Východě?

6) Jedním ze základních témat snímku je ctnost statečnosti a strach – strach člověka o sebe, o vlastní život a o své blízké. O co či o koho se bojí jednotlivé hlavní postavy (abbé Kremer, jeho bratr, jeho sestra, její manžel, důstojník Gebhardt, biskup, jeho sekretář)? Nechávají se strachem ovlivnit ve svých rozhodnutích? Považuji jednání jednotlivých z nich za obhajitelné nebo alespoň za pochopitelné?

7) Film ukazuje celé spektrum reakcí na nacismus v rámci církve. Jak se liší postoj jáhna Gebhardta, abbého Kremera, biskupského sekretáře, biskupa a papeže Pia XII? Jednání kterých z těchto postav považuji za mravně přijatelné? Proč se tyto jednotlivé postoje liší?

8) Co abbé Kremer ve filmu vytýká papeži? Jak ho biskup hájí? Považuji knězovu námitku za přípustnou a biskupovu odpověď za dostatečnou?

9) Proč biskup abbé Kremerovi v jeho dilematu, zda podepsat spolupráci nacistům (a možná tak zachránit spolubratry v Dachau i vlastní rodinu) neodpovídá? Proč mu neporadí?

10) Dokážu si představit a domyslet alternativní závěr filmu? Co kdyby list papíru v obálce nebyl prázdný? Jaké duchovní i vnější důsledky by to mohlo mít pro jednotlivé postavy?

11) Prošla postava abbého Kremera ve filmu vývojem? Je nějaká duchovní souvislost mezi epizodou s kapající rourou a závěrečnou scénou, v níž kněz rozdílí klobásu mezi své bratry?


pátek 26. června 2009

Pochyby

Doubt, režie: John Patrick Shanley, USA, 2008, 104 min.

profil filmu na ČSFD

1) Film se odehrává doslova v tichu před bouří; staré pořádky se hroutí a podzimem už provívá vítr změny. Jsme v roce 1964. Amerika se ještě nevzpamatovala ze smrti prezidenta Kennedyho a už ji čeká nástup květinové generace, doba revoluce sociální i sexuální. Tradice se zdá být přežitá, vyčpělá, do módy přicházejí neurčitá očekávání nového. Dokonce i hierarchická pevnost římskokatolické církve se chvěje očekáváním a zároveň otřásá v základech - přichází aggiornamento, pevnost otevírá brány a vpouští dovnitř současný svět - právě se zrodily reformy druhého vatikánského koncilu. Nakolik byl - viděno s odstupem čtyčiceti let - všeobecný odpor šedesátých let vůči zažitým pořádkům ziskem? Nakolik ztrátou? Lze film nějakým způsobem vnímat i jako podobenství aggiornamenta?

2) Jak je ve filmu ukázána církevní hierarchie a etiketa ve vztahu nadřízený-podřízený nebo muž-žena? Od šedesátých let došlo v tomto směru k velkému rozvolnění. Vedl tento vývoj především k zlidštění vztahů? Anebo znamenal větší vnitrocírkevní chaos a zesvětštění?

3) Jsou propisky oproti inkoustovým perům pokrokem, anebo projevem šíření barbarismu? Jsou příjemným usnadněním, anebo znamením nástupu konzumní civilizace bez kultury?

4) Otec Flynn a sestra Aloysius rozdílně reagují na ducha doby. Je mi bližší její opatrnost vůči novotám, strach z rozpadu tisícileté kultury, obava z toho co bude následovat po rozvolnění řádu, anebo jeho ruka podávaná pokroku? Čí pohled na dějiny spíše sdílím? Ona: Nic nového pod sluncem, lidská přirozenost je stále stejná, svody světa též. On: Je třeba dávat pozor na znamení času, na specifické vanutí Ducha v každé době.

5) Věřím spíše sestře Aloysii nebo otci Flynnovi? Nakolik to může být podmíněno mými předem danými sympatiemi - tedy tím, jak jsem si odpověděl na předchozí čtyři otázky? Je otec Flynn pokrytec a "ďábel neschopný skutečné lítosti", jak soudí sestra Aloysie, anebo je obrazem Krista, který raději mlčel, než aby se hájil před svými soudci (názor v jedné internetové diskusi)? Je sestra Aloysie zamindrákovaná semetrika děsící všeho, co nezapadá do jejího přesně rozvrženého vesmíru, anebo je zkušenou, osamělou ženou, jež vidí dál než ostatní?

6) Kde všude se ve filmu setkávám s titulními pochybami? Jak a o čem pocyhbuje sestra James? Týkají se její nejistoty jen pravé povahy otce Flynna? Posílily ji její pochybnosti? Byly krokem z naivity k větší zkušenosti a moudrosti? Anebo ji duchovně rozviklaly? Získala, anebo ztratila? Myslím si, že v řeholi vytrvala, anebo ji - jako tolik jiných v šedesátých a sedmdesátých letech - opustila?

7) Je láska citem, anebo aktem vůle, kdy si přeji dobro pro druhého bez ohledu na to, co cítím? V jakém smyslu můžeme říci, že otec Flynn a sestra Aloysius milují, pokud lásku chápeme prvním způsobem a v jakém smyslu, pokud tím druhým?

8) Jak lze k filmu vztáhnout biblické citáty: "Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci." (Př 24, 17) a "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. (...)" (Mt 7,1)?

9) Lze souhlasit s názorem, že pochybnost je tou úzkou, ctnostnou cestou mezi Skyllou podezřívavosti a Charybdou naivity? Jak bych svůj souhlas/nesouhlas na příkladě filmových postav doložil.

10) Jaké jsou klady a zápory nezkušenosti/naivity u sestry James? Jaké klady a zápory zkušenosti a sebevědomé intuice u sestry Aloysius? Nezavírá jedna oči před pravdou jen proto, že by mohla být nepříjemná? Nehraje si druhá příliš ukvapeně na majitele pravdy, kterému nejsou třeba důkazy?

11) Co si myslím o postoji matky černošského studenta. Je její názor na chlapcův osud hajitelným projevem lásky? Změnil se po tomto rozhovoru nějak náhled sestry Aloysius na celou záležitost? Neotevřelo se ve filmu vedle tématu pravdy/spravedlnosti též téma milosrdenství?

12) Co soudím o debatě sestry Aloysius a otce Flynna nad smrtelným hříchem. Jsou oba na stejné lodi? Anebo má pravdu ona, když říká, že pes, který kouše, bude kousat vždycky?

13) Režisér, scénárista a autor divadelní předlohy Shanley se prý k napsání své hry nechal vyburcovat absencí pochyb v americké společnosti během příprav preventivního útoku na Irák. Jakým způsobem lze děj filmu a jeho postavy vztáhnout k tomuto inspiračnímu zdroji?

14) Jak by bylo vhodné postupovat v případech pedofilních kněží, vezmu-li v potaz kázání otce Flynna o pomluvách?


Kladivo na čarodějnice

režie: Otakar Vávra, Československo, 1969, 103 min.


     Pravda a moc

1) Děkan Lautner: "Vaše komise má moc, ale moc a pravda, to jsou dvě různé věci." Klíčová věta celého filmu, jež stojí za dlouhé zamyšlení. Zvláště pak v souvislosti s pašijovým příběhem. (Ostatně postupná proměna tváře odsouzeného přímo vybízí k hledání velkopátečních paralel. Lautner stejně jako ukřižovaný Ježíš například cituje žalm 22 - "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil." Kde ještě najdeme analogie?)

2) A přece děkan Lautner není Kristus, nevystupuje tu jako hrdina bez viny, jako člověk bez poskvrny. Naopak, je pravdivý právě v tom, že si přiznává vlastní viny. Ostatně, je vidno, jak se členové inkvizičního soudu zarazí nad přímostí jeho odpovědí ohledně Zuzanky. Ví o své hříšnosti, a přesto se před soudci nepřímo označí za spravedlivého. Proč?

3) Ve filmu se na každém kroku setkáváme se symbolem kříže - v kostele, v rukou kněží při upalování "čarodějnic", visícím na zdech i na krku postav, stojícím na stole před inkviziční komisí. Jak vnímat toto znamení? Jako symbol, jímž se zaštiťují mocní, jako vlajku soudců? V jiných časech by na jeho místě mohl být kříž hákový, anebo třeba srp a kladivo. Není to však zároveň znamení, které soudce usvědčuje? Jak? Mimochodem, není zvláštní, když se mocní tohoto světa zaštiťují symbolem dobrovolné bezmocnosti Všemohoucího?

     Lidská křehkost a odpuštění

1) Pan farář, který všechno svým dobře míněným zbožným zanícením rozpoutal, brzy pozná, co způsobil. Ve filmu se s ním pak třikrát setkáváme při modlitbě. Poprvé šeptá: "Otče náš... odpust nám naše viny." Podruhé: "Mně odpust moji vinu. Všechno jsem uděla v tvém jménu." V samém závěru pak: "Otče náš, který jsi na nebesích, odpust nám. Ne, neodpouštěj naše viny ani jim ani mně, protože jsme ve Tvém jménu zhřešili proti člověku." Proč už si farář nežádá odpuštění? Je to znamení zatvrzelosti? Nebo naopak znamení pokory - jako když sv. Petr říká: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť jsem člověk hříšný." (Lk 5,8)? Anebo se farář obává, že by odpuštění mohlo znamenat zapomenutí na velikost přečinu?

2) Děkan Lautner k Zuzaně, která ho právě obvinila ze spolčení s ďáblem: "Zuzanko, Pro Boha tě prosím, odpusť mně - já vím, je to všechno kvůli mně. (...) Mám vás rád jako dřív a odpouštím vám, co jste proti mně vypověděla." Jeho slova zjevně vyvedla inkviziční soud z míry. Proč? Co je na odpuštění tak znepokojujícího, že najednou soudcové sklápějí zrak? Později se odehraje obdobný rozhovor s přítelem Kašparem, který děkana též udal. Kašpar: "Myslíš, že mně to Bůh odpustí?" Lautner: "Já to všechno chápu, prosím tě, Kašpare, ty mi odpusť, jestli jsem Ti kdy ublížil." Když inkvizitor Boblig slyší tato slova vyznání a odpuštění, podrážděně smrká do kapesníku a hned vzápětí se snaží nepříjemný rozhovor mezi odsouzenými ukončit. Proč? Proč ta nervozita?

3) Slova děkana Lautnera ke kolegu děkanovi, k tomu, který ho "zradil polibkem jako Jidáš", který ho soudil v inkviziční komisi a který k němu nyní přichází s prosbou o odpuštění: "Nemohu tě soudit - oba jsme ubozí a slabí."

4) Proč se děkan Lautner přiznal? Jeho přiznání mohlo být samozřejmě obojím (A i B). K čemu se však přikláním? Jak to ovlivňuje mé vnímání děkanovy osobnosti ?

  • A) Přiznal se proto, že už nemohl dále snášet mučení? Znamená to tedy, že všichni, i ti nejstatečnější, mají hranice, za nimiž podlehnou, že každého lze zlomit? Vždyť i když duch je odhodlán, tělo je slabé (Mk 14,38) a v zápasu se zlem může podlehnout. Je takové selhání důvodem k beznaději? Anebo může být prostředkem k uvědomění si vlastní slabosti, hříšnosti, potřeby odpuštění?
  • B) Bylo jeho přiznání vědomým pokusem zastavit hrůzný kolotoč inkvizičních procesů? Děkan Lautner říká: "Na moje přání učinil ďábel velikou tmu... z toho důvodu jsem žádného z přítomných nepoznal, kromě těch, co jsou mrtvi."

5) "Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1K 10,13) Jak tváří v tvář hrůze inkvizičních procesů chápat slova sv. Pavla o tom, že nebudeme zkoušeni nad naše síly?

6) Inkviziční procesy jsou ve filmu vědomým podobenstvím o soudech za stalinismu. Obžalovaný je vinen předem a nemůže uniknout (Pokud mlčky snáší mučení, jen ďábel mu k tomu přece může propůjčit sílu. Pokud promluví a přizná se... co více ještě chcete než přiznání?). Dotyčný je navíc podroben takovému zacházení, že se z něj nakonec stává nový člověk, který ochotně poslechne a odříká cokoliv - včetně udání na své blízké. Bylo vůbec možné tváří v tvář metodám Gestapa, STB, NKVD obstát? Nenašli by si mučitelé nakonec u každého člověka cestu, jak ho zlomit (vzpomeňme na Winstona Smithe z z Orwellova románu 1984)? A pokud ne, pokud existují skuteční hrdinové a mučedníci - jako že asi ano - co potom ty miliony, které neobstály? Kdo je může soudit? Dává jim film nějakou odpověď a naději?

7) Mimochodem: J.R.R. Tolkienovi prý občas přicházely dopisy od rozhořčených čtenářů, kterým vadilo, že je Frodo na konci Pána prstenů oslavován jako hrdina. Vždyť přece selhal, na poslední chvíli podlehl zlu a nebýt Gluma, prsten by do hory Osudu nedonesl. Co s tím? Spisovatel odpovídal právě s poukazem na stalinské lágry - ano, lidská (zde tedy hobití) přirozenost je křehká, dá se zlomit a moc zla v tomto světě je vposledku silnější než naše vůle; nikdo však nebude odsouzen, kdo šel za pravdou a jednal milosrdně tak, jak jen mohl. Zbytek není na nás, ale na Prozřetelnosti. Frodo může být podle Tolkiena oslavován i navzdory svému pádu. Může? Ostatně - táž otázka se váže i k děkanu Lautnerovi.

     Horlivost a moudrost

1) Během úvodních titulků jsou použity výřezy z Goyova obrazu "Spánek rozumu plodí monstra". Jak to souvidí s tématem filmu? Jedná se o implicitní kritiku náboženství?

2) Proč děkan Lautner odmítl, aby se s ním mniši před popravou modlili? ("Nebojíš se Boha?" - "Ano, ale s vámi o něm mluvit nebudu?")

     Ďábel a inkvizitor

1) Jaká asi musí být osamělost inkvizitorů a diktátorů! Viz Bobligův opilý monolog: "Mají z tebe už strach, protože ty s nimi nejsi v jedné řadě. Oni všichni mohou být podezřelí, ale já už ne. Já nejsem obyčejný člověk. Já už jsem nahoře." V závěru filmu čteme: "Pan Boblig z Edelstadtu se v klidu a blahobytu dožil vysokého věku a ještě se oženil." Jak to jde dohromady s tou výše zmíněnou opileckou samomluvou? Byl pan z Edelstadtu "tam nahoře", na výsluní bohatství a moci, šťastný?

2) Jedna z obžalovaných označí Bobliga za ďábla. Nechá ji uškrtit. Později o tom před kněžnou vypovídá slovy: "Ďábel jí zlámal vaz." Odpověděl pravdivěji, než sám chtěl. V jakém smyslu je pan z Edelstadtu ve filmu obrazem toho Zlého? V čem naopak analogie kulhá?

     Církev svatá?

1) Je film kritikou církevního tmářství?

2) Co soudím o následujících slovech z Katechismu katolické církve (828)?Jak s tématem filmu souvisejí?:

„Kristus byl ‘svatý, nevinný, neposkvrněný’, nepoznal hřích a přišel jen usmířit hříchy lidu: v církvi však jsou i hříšníci; je zároveň svatá i stále potřebuje očišťování a jde trvale cestou pokání a obnovy.“ Všichni členové církve, včetně jejích služebníků, musí uznávat, že jsou hříšníci. Ve všech je ještě až do konce časů smíšen plevel hříchu s dobrým zrnem evangelia. Církev tedy shromažďuje hříšníky, dotčené Kristovou spásou a nacházející se stále na cestě k posvěcení: „Církev je svatá, i když má v sobě hříšníky, protože sama nemá jiný život než život milosti: její členové se posvěcují tím, že žijí z jejího života; jestliže se od jejího života odkloní, upadají do hříchů a zmatků, které znemožňují působení její svatosti. Z toho důvodu církev trpí a dělá pokání za tyto hříchy — má však moc uzdravit z nich své děti Kristovou krví a darem Ducha svatého.“